Mít jako své první hodinky zlatý chronograf není úplně běžné a není to běžné ani pro hodinářského mistra. Vladimír Bechyně, legendární pražský hodinář, své první hodinky stále má, stále je nosí a stále je má rád. Jak se na ně dívá s odstupem půlstoletí? Pan Bechyně odpovídá pro magazín Watch IT! 

Chronograf Lemania očima Vladimíra Bechyně

Manufakturu Lemania založil v roce 1884 Alfred Lugrin, který nabyl své zkušenosti u Jaeger-LeCoultre. Díky vynikající kvalitě získaly hodinky Lemania řadu ocenění. Proslulé se staly zejména chronografy Lemania. Firma však byla také významným dodavatelem pro armádu a letectvo a spolu s EternouLongines byla rovněž jedním ze tří dodavatelů pilotních hodinek pro československé letectvo ve 30. letech. V roce 1932 se manufaktura dostává pod křídla skupiny SSIH, kam náleží také Omega a Tissot. V rámci kooperace značek Lemania a Omega vzniká i slavný strojek Lemania Calibre 1873 (u Omegy zvaný Calibre 861), který poháněl například ikonické Omegy Speedmaster, hodinky vybrané v roce 1962 agenturou NASA pro pilotované lety, jež o sedm let později stanuly na zápěstí Neila Armstronga na povrchu Měsíce. V 80. letech proběhla restrukturalizace SSIH a Lemania se po delší cestě dostává do koncernu Swatch Group. Dnes původní manufaktura Lemania pod názvem Manufacture Breguet produkuje strojky pro značku Breguet, ale i pro některé další značky ze skupiny. Chronografy Lemania však stále žijí dál v srdcích (a sbírkách) hodinářských nadšenců.

„Zlaté tele“

Vladimír Bechyně, zakladatel Hodinářství Bechyně, získal své Lemanie jako čerstvý absolvent hodinářského učiliště v 60. letech minulého století. Příběh jeho hodinek je pozoruhodný a v kontextu dnešní doby nejspíš neuskutečnitelný. „Byly to mé první hodinky. Když jsem se vyučil hodinářem, žádné hodinky jsem neměl. Když jsem přišel na první místo v Praze, tak mi vedoucí ukázal hodinky a řekl, jestli by mi je rodiče nekoupili. Říkal – to víš, je to ve zlatě, chronograf, nebudou levné, ale za tři tisíce ti je nechám, abys měl pěkný hodinky a taky vzpomínku na mě,“ vzpomíná Vladimír Bechyně. „Přišel jsem domů a tatínek povídá – to víš, tři tisíce, to je na nás hodně. Ale uděláme to tak: Jestli ti počká dva roky, já vykrmím býka a za něj bych mohl dostat tři tisíce. Býka prodal, dostal přes tři tisíce korun a koupil mi tyhle hodinky Lemania. Na tu dobu to byly nepředstavitelný peníze...“ Pan Bechyně potvrzuje, že hodinky s příběhem jsou srdci nejblíže. „Mám je strašně rád. Občas hodinky střídám, ale pořád je nosím a vážím si jich.“

Precizní technika

Chronograf už v době elektronických stopek v každém mobilním telefonu pozbývá na významu, přesto svůj smysl vždy mít bude „Chronograf někdy použiju, ale spíš proto, abych proběhl mechanismus a aby netuhl. Spousta lidí má chronograf jako dobrou technickou hračku. Zajímavé je, že chronografy mají rádi technicky zaměření lidé. I pro mě je funkce chronografu velice zajímavá technická záležitost. Hodinky jsou perfektně řemeslně i vizuálně provedeny. Už v tehdejší době měly na číselníku tachymetrickou stupnici. Na tu dobu ohromné, když si uvědomíme, že je mám už asi 55 let.“ S dobrou péčí mohou i hodinky vyrobené více než před půl stoletím fungovat bez problému. „Hodinky neměly prakticky nikdy poruchu. Jen jednou se mi stalo, že jsem s nimi skočil do rybníka… To jsem se hned vrátil do Prahy, hodinky rozebral a musel je vyčistit, aby nezrezly. Nejsou totiž vodotěsné. Od té doby fungují bez problému.“

Vynucená nostalgie

Řada hodinek Lemania je vyhledávána sběrateli a náležitě ceněna. „Když je mám na ruce a potkám někoho, kdo se o hodinky zajímá, často je chce koupit. Samozřejmě to nepřichází v úvahu,“ potvrzuje Vladimír Bechyně. „Škoda, že dnes značka neexistuje. V Česku šlo o velice známou značku a myslím, že by se dobře prodávaly,“ potvrzuje fakt, že značka Lemania stále vzbuzuje nostalgii v řadách znalců hodinek. Její odchod byl nečekaný a podle mnohých nespravedlivý.

Rozhovor s panem Bechyně připravil Pavel Hrůza a vyšel v magazínu Watch IT! léto 2016, str. 42-43