Jako potápěčské hodinky jsou správně označovány hodinky určené pro ponor do hloubky přinejmenším 100 m, a které splňují požadavky uvedené v technické normě ISO 6425. Jenže jen velmi málo takzvaných potápěčských hodinek splňuje požadavky dané touto normou. Co to pro nás znamená? Že by na světě byla jen hrstka opravdových potápěčských hodinek?

Co dělá potápěčské hodinky potápěčskými hodinkami?

Technická norma ISO 6425 v takové podobě, v jaké ji známe dnes, platí již od roku 1996. Řeklo by se, že vzhledem k tomu, jak jsou potápěčské hodinky populární, budou nadšenci do hodinek pravidla této normy dobře znát. Není to ale pravda. Je to možná proto, že pravidla této normy se nepoužívají tak jako například pravidla C.O.S.C. od Oficiálního švýcarského institutu pro testování chronometrů. Mnoho hodinek splňuje normu ISO 2281 pro hodinky odolné proti vodě, avšak status potápěčských hodinek získávají teprve tehdy, když splňují přísnější kritéria normy ISO 6425:

1) Zřetelnost

Hodinky musí být vybavené zařízením, které jejich uživateli umožní předem si zvolit časový úsek, nejvýše však 60 minut. Toto zařízení může být buď otočná luneta, nebo digitální displej a musí být dostatečně chráněno před nevědomou špatnou manipulací. Luneta má obsahovat 60 minutovou stupnici, v níž mají být indexy zvlášť vyznačeny 5minutové intervaly. Indexy na číselníku musí být v souladu s indexy na zařízení umožňující přednastavení a musí být jasně čitelné. Stejně tak i čas musí být na hodinkách čitelný. Minutová ručka se má jasně odlišovat od hodinové ručky. Mimochodem slovo „jasně“ je oblíbeným a častým slovem uvedeným v normě ISO. Čas nastavený na zařízení umožňující přednastavení musí být jasný a čitelný, stejně jako musí být jasný a čitelný indikátor informující o tom, že jsou hodinky v chodu. V případě analogových hodinek stačí, když je vteřinová ručka potažena luminiscencí. V případě bateriových hodinek je nutné, aby hodinky obsahovaly viditelný indikátor o spotřebované energii. Všechny tyto prvky musí být viditelné ve tmě až do vzdálenosti 25 cm.

2) Spolehlivost pod vodou

Tento test probíhá tak, že se hodinky ponoří do vody (ne slané) o teplotě 18 – 25 °C, a to do hloubky asi 30 cm po dobu 50 hodin. Po provedení testu se hodinky zkoumají, jestli stále správně fungují. Tento test ale ještě není test na vodotěsnost, o kterém bude řeč níže. Před testem i po testu na „spolehlivé fungování hodinek pod vodou“ se u hodinek provádí ještě kondenzační test, který sleduje, jestli se do pouzdra nedostala vlhkost. Hodinky se umístí na desku a ta se zahřeje na teplotu mezi 40 a 45 °C. Když teplota hodinek dosáhne stejné teploty jako deska, na sklíčko hodinek se kápne voda o teplotě 18 – 25 °C. Po jedné minutě se sklíčko otře. Pokud se pod sklíčkem objeví zkapalněná pára, výsledek testu nevyhovuje a hodinky tímto testem neprošly. U potápěčských hodinek je samozřejmým požadavkem, aby byly odolné proti působení slané vody. V případě testu „odolnosti na působení slané vody“ se hodinky vloží do roztoku chloridu sodného (30 g NaCl na 1 l vody), což představuje prostředí mořské vody. Hodinky se v tomto roztoku nechají 24 hodin při teplotě od 18 do 25 °C. Po provedení testu se následně zkoumá pouzdro a další části, jestli u nich nedošlo k nějakým změnám (např. oxidaci). U pohyblivých částí se zkoumá, zda jsou po testu plně funkční.

3) Antimagnetismus

Technická norma ISO 6425 v sobě zahrnuje jednak technickou normu ISO 764, která stanovuje pravidla pro antimagnetické hodinky, a jednak technickou normu ISO 1413, která stanovuje pravidla pro odolnost vůči otřesům. V souladu s požadavky normy ISO 764 by si hodinky umístěné do magnetického pole o intenzitě 4800 A podél tří různých os, a to po dobu 1 minuty u každé osy, měly zachovat přesnost s odchylkou maximálně +/-30 vteřin za den. Přesnost se měří před testem i po testu. V případě, že hodinky před testem dosahují např. přesnosti +12 vteřin za den a po testu +40 vteřin, znamená to, že by v testu prošly.

4) Otřesy

Technická norma ISO stanovující pravidla pro odolnost hodinek proti otřesům testuje odolnost proti takovému otřesu, jako je pád hodinek z jednoho metru na podlahu z tvrdého dřeva. Během testu se testují dva druhy otřesů. Jeden je směřován na pozici „9“ u pouzdra hodinek a druhý je směřován na vrchní nebo přední stranu. Test spočívá v tom, že se palice s přední stranou z plastu, vážící 3 kg, vyzvedne do výšky 1 metru a pustí dolů. Přední plastová část palice tak narazí do hodinek, které jsou umístěné dole na gumovém kolíku. Palice padá rychlostí 4,43 m/s (cca 16 km/h), což vyvolá otřes přibližně 5000 Gs. Aby hodinky splnily požadavky příslušné normy ISO, je nutné, aby po testu měřily čas s přesností +/- 60 vteřin za den ve srovnání s odchylkou měřenou před testem.

5) Odolnost vůči vnějším vlivům

V rámci prvního testu se testují stěžejky hodinek. Na vnitřní část zapnutého řemínku působí vnější síla 200 N v každém směru, což vystavuje každou ze stěžejek síle 20,5 kg. Aby se zajistilo, že nedochází k uvolňování ani korunky ani jiných součástí, hodinky se vystaví po dobu 10 minut síle 125 % jejich měřeného hloubkového tlaku, zatímco se na horní část korunky vyvíjí síla 5 N (odpovídá tíze cca 0,5 kg). Jak před testem, tak po testu se ještě provádí „kondenzační test s horkou deskou“ popsaný výše, aby se zjistilo, že nedochází k žádnému úniku. Stojí za povšimnutí, že pravidla podle normy ISO explicitně nevyžadují u hodinek šroubovací korunku. To znamená, že pravidla připouštějí jakoukoli konstrukci na místě korunky, ale jenom v tom případě, že tato konstrukce projde úspěšně testováním.

6) Odolnost vůči tepelným změnám

Hodinky se ponoří do horké vody o teplotě 40 °C, potom do studené o teplotě 5 °C a potom zase do vody horké. V každé tepelné lázni hodinky zůstanou 10 minut s tím, že doba přechodu mezi těmito vodními lázněmi nesmí přesáhnout 1 minutu. Před každou z těchto vodních lázní a po nich se u hodinek opět provádí „kondenzační test s horkou deskou“, aby se vyloučilo, že nedochází k žádnému průniku vlhkosti do hodinek.

7) Vodotěsnost při přetlaku

Na začátku testu se opět nejdříve provede „kondenzační test s horkou deskou“ pro vyloučení průniku vlhkosti do hodinek. Následně se hodinky ponoří do tlakového testovacího zařízení, kde na hodinky během 1 minuty působí tlak o velikosti 125 % měřené hloubky. Po dvou hodinách se hodinky během 1 minuty odtlakují snížením tlaku na 0,3 bar (což odpovídá hloubce 3 m), a následně se udržuje tlak na této úrovni po dobu 1 hodiny. Potom se hodinky vyjmou a osuší. Dále je u nich znovu proveden „kondenzační test s horkou deskou“.

V souladu s požadavky normy ISO 6425 je nezbytné provádět toto testování přetlaku na každém jednotlivém kusu hodinek. Ostatní testy je možné provádět jen na vybraném statisticky signifikantním vzorku hodinek. Toto je zásadní rozdíl ve srovnání s méně přísnějšími požadavky normy ISO 2281, která se používá pro hodinky, které jsou skoro „vodotěsné“, totiž „odolné proti vodě“. Tato technická norma nevyžaduje, aby byly testovány všechny hodinky do jejich měřené hloubky, ale testování se může provádět pouze u statisticky signifikantního vzorku hodinek.

Až uvidíte profil hodinek do hloubky 100, 200 nebo dokonce 300 metrů a zjistíte, že vodotěsné nejsou ani v menší hloubce, přesvědčte se, jestli se nejedná právě o model hodinek odolných proti vodě podle normy ISO 2281, nikoliv o potápěčské hodinky podle normy ISO 6425.


8) Vzduchotěsnost při přetlaku

Hodinky se vystaví působení atmosférického tlaku o hodnotě 2 bar (cca 29 psi). Následně se měří proud vzduchu, který se dostane do hodinek. Je povoleno použít i jiné podobné metody, kdy se pro testování použijí např. inertní plyny. Norma ISO potom trochu nejasně říká, „že ty hodinky, do kterých se dostalo hodně vzduchu, musí být z testování okamžitě vyloučeny“. Tento test uvádí technická norma ISO jako možnost, ne nutnost.

Podle pravidel normy ISO pak ty hodinky, které úspěšně projdou všemi testy, můžeme označit jako „Potápěčské (Divers)“. Následně se k tomuto označení připojí i údaj o hloubce, do které jsou hodinky vodotěsné, např. „ Divers 300m“ (označení mohou být i v jiných jazycích). Hodinky, které neprošly testy podle pravidel normy ISO, nelze označovat „Divers“.

Stojí za povšimnutí, že výrobci hodinek nemají žádnou povinnost speciálně na hodinkách označovat fakt, že hodinky splňují požadavky normy ISO 6425.

Označení vodotěsnosti a aktivity, na které jsou dané hodinky uzpůsobené.

Označení 

Lze použít

Nelze použít

Krytí IP x7

Zvládne nahodilé ponoření do vody max do hloubky 1m na max dobu 30 minut

Nevhodné pro sprchování, koupání, plavání, šnorchlování a potápění

WR 3ATM nebo 30M

Vhodné pro každodenní nošení, odolné
vůči dešti.

Nevhodné pro sprchování, koupání, plavání, šnorchlování a potápění

WR 5ATM nebo 50M

Vhodné pro povrchové plavání,
rafting na divoké vodě a rybaření.

Nevhodné pro šnorchlování a potápění

WR 10ATM nebo 100M

Vhodné pro rekreační surfování, plavání,
šnorchlování a další vodní sporty.

Nevhodné pro potápění

WR 20ATM nebo 200M

Vhodné pro profesionální námořní činnosti, vodní sporty a rekreační potápění.

Nevhodné pro profesionální potápění

Diver's 100m

Minimálně musí splňovat ISO 6425 pro potápění s přístrojem

Nevhodné pro profesionální potápění s možností dekomprese (velké hloubky, dlouhá doba)

Diver's 200m nebo 300m

Vhodné všeobecně pro potápění s přístrojem

Nevhodné pro profesionální potápění s možností dekomprese (velké hloubky, dlouhá doba)

Diver's 300+ nebo potápění se směsí

Vhodné i pro profesionální potápění
s možností dekomprese