zavřít
Každá vteřina Magazín Hodinářství Bechyně

Historie značky Zenith: Hvězda pokroku

Přes 150 let historie, kultovní modely, jeden z nejlepších a nejslavnějších hodinářských strojků vůbec, dosud nepřekonaný rekord v přesnosti i asistence u řady velkých činů. To vše je dlouhodobé dědictví, které zpřítomňují aktuální modely značky Zenith.

Historie značky Zenith: Hvězda pokroku

Díky způsobu výroby jsme zvyklí nazývat hodinářské firmy slovem „manufaktura“. Průkopníkem manufakturní výroby hodinek byl právě zakladatel Zenith Georges Favre-Jacot.

Náskok díky revoluci

S pronikavými novinkami je značka Zenith spjata od svého počátku. S inovacemi přicházela vlastně dříve, než přijala název „Zenith“. Její zakladatel Georges Favre-Jacot (1843–1917) založil samostatnou dílnu ve švýcarské oblasti Le Locle v roce 1865 už jako 22letý. Od počátku se snažil soustředit výrobu kompletních hodinek pod jednu střechu. Připomeňme si, že kolem poloviny 19. století nebyl manufakturní způsob výroby obvyklý. Hodináři pracovali ve svých dílnách roztroušených v kopcích švýcarských kantonů a logistika i organizace práce byly pro hodinářské firmy složité.

Díky manufakturnímu způsobu práce bylo možné vyrobit hodinky efektivněji a ve větším množství. Ve výsledku tak byly finančně dostupnější a jejich kvalita méně kolísala. Stojí také za zmínku, že manufakturní způsob výroby, jehož byl Favre-Jacot průkopníkem, byl také jeden z faktorů, díky němuž získalo švýcarské hodinářství náskok před jinými regiony.

Favre-Jacotova manufaktura se dynamicky rozrůstala a již po deseti letech od založení v ní pracovala přibližně jedna třetina pracovní síly v Le Locle. Manufaktura představila svůj první kapesní chronograf v roce 1899. George Favre-Jacot dále zdokonaloval výrobní postupy, motivován snem vyrábět nejpreciznější a nejpřesnější hodinky vůbec. Vyvíjel nové stroje, část výroby se automatizovala a hodinky postupně získaly mezinárodní reputaci.

Úsilí Favre-Jacota však mělo velmi komplexní záběr. Nesoustředil se pouze na samotnou výrobu, ale snažil se prodchnout svou vizí každý aspekt hodinářství – od návrhu hodinek až po jejich prodej zákazníkovi. Bylo mu blízké hnutí Werkbund (předchůdce německého Bauhausu), které se snažilo dát estetický rozměr čistě průmyslovým předmětům a stavbám. V úzké spolupráci s věhlasným architektem Alphonsem Laverrièrem navrhoval kromě podoby výrobních budov i interiér prodejen, stojánky, prezentační materiály a dokonce i takové detaily jako balicí papír nesly stopy koncepčního cítění a myšlení. Dalo by se říct, že Favre-Jacot byl průkopníkem konceptu značkových butiků. Mimochodem o jeho vizuálním cítění svědčí i fakt, že jeho vilu v Le Locle navrhoval další věhlasný architekt své doby Le Corbusier. Od roku 2009 je manufaktura spolu s celým městem, jemuž vtiskla tvář, pod ochranou UNESCO.

Na cestě k zenitu

Kapesní hodinky, signované jménem zakladatele manufaktury, vynikaly mimořádnou přesností. Potvrzuje to i vítězství v přesnosti chronometrů, organizované observatoří ve městě Neuchâtel. V roce 1896 získala manufaktura zlatou medaili na národní výstavě a o čtyři roky později zlatou medaili na světové výstavě v Paříži. Prestiž značky tak dále stoupala.

Název „Zenith“ manufaktura finálně přijala v roce 1911. Zenit, nejvyšší bod, kterého je vesmírné těleso schopno dosáhnout z pohledu pozemského pozorovatele, má symbolizovat neustálou snahu o pokrok a zdokonalování. Odtud hvězda jako součást loga značky. Ve stejném roce Georges Favre-Jacot předal řízení manufaktury svým nástupcům.

V roce 1920 Zenith uvedl na trh své první náramkové hodinky. O pět let později již zaměstnává 1000 lidí a v hodinářských oblastech Le Locle a La Chaux-de-Fonds se firmě hrdě přezdívá „manufaktura s dvěma tisíci zlatýma a stříbrnýma rukama“.

V roce 1948 Zenith představil svůj legendární strojek Caliber 135. Klasický chronometr s malou vteřinovkou v průběhu času získal více než 235 různých ocenění za přesnost chodu. Podobného úspěchu ve své kategorii dosáhl velký strojek Caliber 5011K, který opět lámal rekordy v přesnosti. Používal se v námořních chronometrech, kapesních hodinkách, hodinách a mnohem později (2012) také decentně dekorovaný v limitované edici pilotních hodinek Pilot Montre d’Aéronef Type 20, věnovaných průkopnickým aviatikům v čele s Blériotem. Strojek s manuálním nátahem, složený ze 134 částí, patří s průměrem kolem 50 mm mezi vůbec největší strojky použité v moderních hodinkách. Robustní strojek, používaný mimo jiné i v palubních leteckých chronometrech, je držitelem stále platného rekordu v přesnosti, jenž byl ustanoven roku 1967 na soutěži observatoře v Neuenburgu.

Vzhůru do oblak

S oblastí letectví je Zenith silně spjat a toto spojení se datuje do samých počátků aviatiky. Není mnoho leteckých hodinek, které by se účastnily pionýrských dob dobývání nebes prostřednictvím létajících strojů postavených ze dřeva a plátna.

Když v roce 1909 Louis Blériot svým letounem přeletěl kanál La Manche z Calais do Doveru, měl dlouhým řemínkem k zápěstí připnuté hodinky Zenith. Tento přibližně 40 minut trvající let udělal z muže, jemuž se přezdívalo „král pádů“, legendu zvanou „kmotr letectví“. A manufaktuře Zenith pomohl tento masově sledovaný úspěch etablovat se jako výrobce spolehlivých palubních instrumentů a hodinek pro armádu. Palubní letecké přístroje vyráběl Zenith od roku 1910 až do roku 1960, kdy začínala éra elektronických přístrojů.

Hodinky, jež měl Blériot na ruce, již měly řadu znaků, které s pilotními hodinkami spojujeme dodnes – velký dobře čitelný číselník, výrazné luminiscenční arabské číslice, velká cibulová korunka, kterou jde ovládat v rukavicích a dokonce otočná vroubkovaná luneta s luminiscenční značkou. Ještě několik let po průkopnickém přeletu se Blériot nechal slyšet: „Jsem mimořádně spokojen s hodinkami Zenith, které můžu maximálně doporučit lidem hledajícím preciznost.“

Od roku 1939 Zenith produkoval Type 20 montre d’aéronef – palubní hodiny používané v řadě francouzských letadel té doby. Hodiny byly zabudovány do palubní desky, nátah a seřízení času se provádělo prostřednictvím vroubkované lunety. Zenith však nevyráběl jen hodiny, ale také například palubní výškoměry (taktéž pro britské letectvo) a stopky. V 60. letech Zenith rovněž dodával pilotní chronografy římské firmě A. Cairelli, zásobující hodinkami italskou armádu.

Odolnost hodinek Zenith El Primero byla efektně prezentována v roce 1970, kdy byl jeden kus připevněn k podvozku Boeingu 707 během letu z Paříže do New Yorku. Přes značné výkyvy teploty i tlaku a neustálé vibrace to hodinky zvládly bez následků a dokonce bez potřeby seřízení.

Spojení s letectvím je u Zenithu tak silné, že má značka právně chráněné použití výrazu „pilot“ na číselníku hodinek – žádná jiná firma tedy nemůže toto slovo na číselníku uvádět.

Zrození El Primero

Zcela zásadní bylo pro Zenith představení legendárního chronografu El Primero v roce 1969. Soutěž o první chronograf s automatickým nátahem svádělo koncem 60. let více značek. Zenith jako první oznámil úspěšné ukončení vývoje chronografu s automatickým nátahem (leden 1969), skupina kolem značky Heuer svůj Caliber 11 jako první uvedla na trh (srpen 1969) a na druhém konci světa japonská značka Seiko potichu představila svůj strojek cal. 6139 už v květnu 1969. Zatímco Caliber 11 je v podstatě klasický chronograf, k němuž je připojen modul automatického nátahu, El Primero je chronograf se zcela integrovaným mechanismem automatického nátahu. Navíc díky vysoké frekvenci pohybu setrvačky (36 000 kmitů za hodinu) je jako jediný schopný měřit čas s přesností na 1/10 vteřiny. Strojky s běžnou frekvencí 28 800 kmitů za hodinu odměřují nejkratší interval 1/8 vteřiny, což není příliš praktické. Dalším důsledkem vysoké frekvence je mimořádná přesnost. El Primero stále patří mezi nejpřesnější sériově vyráběné strojky.

El Primero stále prokazuje svoji spolehlivost a nadčasovost. Objevil se v celé řadě chronografů Zenith – ikonickým se stal zejména klasický model se stříbrným číselníkem a sčítači ve třech barvách: modré, černé a šedé. Strojky El Primero si vybral také Rolex pro svůj chronograf Daytona, změnil však frekvenci strojku na klasických 28 800 kmitů. Využíval je od roku 1988 až do roku 2000, kdy představil vlastní chronograf s automatickým nátahem. Legendární strojek El Primero prochází neustálým vývojem a byl obohacen o verze s různými hodinářskými komplikacemi.

Partyzánská záchrana

Sedmdesátá léta minulého století byly počátkem dvacetiletého „temna“ mechanického hodinářství. S konkurencí levných quartzových hodinek sváděl tuhý boj i Zenith. Roku 1969 se Zenith stal součástí holdingu Mondia-Zenith-Movado, kde o dva roky později získala majoritní podíl americká společnost Zenith Radio Corporation. Stratégové holdingu se rozhodli svézt se na vlně zájmu a směřují značku k orientaci na produkci quartzových hodinek. Naštěstí hodinář Charles Vermot bez vědomí vedení roku 1975 ukryl plány, části strojků i nástroje potřebné k výrobě mechanických strojků. Když se pak v roce 1984 společnost, nyní zpět ve švýcarských rukou, rozhodla vrátit k výrobě mechanických strojků, poklad ukrytý Charlesem Vermotem se bezpečně vrátil pod střechu manufaktury a Zenith znovu spustil výrobu strojku El Primero.

 V roce 1994 přibyl do portfolia vlastních strojků kalibr Elite s automatickým nátahem. Jde o první strojek značky vyvinutý s využitím počítačových technologií. Odborným tiskem byl zvolen strojkem roku pro svou extrémní štíhlost a také prokázanou spolehlivost.

Futurismus střídá retrospektiva

V roce 2000 se Zenith stal součástí skupiny luxusních značek LVMH. Značka změnila strategii i designový styl. Tradiční manufaktura pod vedením Thierry Natafa začala produkovat po značných investicích do nových materiálů a technologií velmi výrazné hodinky s futuristickým high-tech designem (viz Defy Xtreme). V roce 2003 značka představila koncept Open, kde lze u některých modelů průhledem v číselníku vidět v akci vysokofrekvenční setrvačku strojku El Primero.

V roce 2009 se vedení značky ujal Jean-Frederic Dufour a Zenith se začal orientovat na nadčasovější pojetí svých hodinek a také na modely inspirované bohatou minulostí značky. To jí přineslo výrazný úspěch. Přišly nádherné modely jako El Primero 36000 VpH nebo klasická řada Elite.

Návrat legend

Rok 2012 byl pro Zenith obdobím několika velkých návratů. Po dlouhé době značka představila pilotní hodinky – limitovaná edice 250 kusů již zmíněného modelu Zenith Montre d’Aéronef Type 20 s obrovským pouzdrem o průměru přes 57 mm byla čistě sběratelskou záležitostí, ale otevřela dveře pro další modely řady Pilot Type 20. Ta dnes zahrnuje kromě tříručkových hodinek také komplikované hodinky s kalendářem nebo tourbillonem. Pravou poctou letectví je však bronzový model Pilot Type 20 Extra Special.

Ve stejném roce byl představen model El Primero Stratos Flyback Striking 10th, jehož produkce je limitována na 1969 kusů. Číslovka symbolizuje rok představení ikonického strojku El Primero.

Demonstrací technologické vyspělosti a skvěle zvládnutého řemesla je řada Academy. Komplikované společenské hodinky oslavují mistrovství hodinářů značky a také notnou dávku kreativní odvahy – viz model Georges Favre-Jacot s mechanismem „fusée and chain“ viditelným přes číselník.

Slavná zápěstí

Louis Blériot nebyl jediným slavným nositelem hodinek Zenith. Stříbrné kapesní hodinky indického lidového vůdce Mahátma Gándhího se v roce 2009 prodaly za 2 miliony dolarů. Hodinky Zenith měl při svých expedicích na zápěstí i norský polárník a objevitel Roald Amundsen, první pokořitel jižního i severního pólu.

Rakouský extrémní parašutista Felix Baumgartner měl speciální časomíru Zenith na zápěstí během svého rekordního seskoku ze stratosférického balónu v roce 2012. Skočil tehdy z výšky 39 kilometrů. Na počest jeho výkonu Zenith uvedl model Zenith El Primero Stratos Flyback a také zajímavý solitér „El Primero Stratos Flyback Striking 10th Tribute to Felix Baumgartner“ pro tradiční dobročinnou aukci jedinečných hodinek Only Watch.

V současné době Zenith dále opečovává své dědictví prostřednictvím retrospektivně orientovaných modelů, velmi výrazná je ale i snaha přinášet do hodinářství nové technologie, nové materiály a neotřelé kombinace obojího.