Korunka

Pokud chce majitel mechanického budíku nebo hodin natáhnout jejich pero, použije klíček. Potřebuje-li nařídit jejich ručky na přesný čas, posune jimi buď přímo prstem nebo pomocí řídítka. Prakticky stejně se to dělávalo i u hodinek kapesních. Jejich součástí býval malý klíček zpravidla přivěšený na řetízku, kterým se hodinky upínaly ke knoflíkové dírce vesty. Klíček se pak používal jednak nasazením na čtyřhran hřídele pérovníku a natahovalo se pero a jednak nasazením na konec hřídele minutové a tím bylo možno nastavovat polohu ruček.

Zhruba od poloviny 19. století hodinky „klíčovky“ mizí z trhu, protože hodinářské firmy začínají masově používat zařízení, které je – na rozdíl od klíčku – přímou součástí hodinek a nelze ho tak snadno ztratit. Pod oblíkem sloužícím k uchycení řetízku se objevuje korunka. Mívá podobu drážkovaného balónku, kužele, válečku atd. a dokáže jak natahovat pero, tak i řídit ručky. K tomu mívá dvě funkční polohy. V základní pozici se otáčením korunkou natahuje pero a v pozici povysunuté se dají nařizovat ručky. U některých systémů pracuje korunka jen v jedné pozici, ale pro řízení ruček se musí stisknout tlačítko v její blízkosti, pokud chceme řídit ručky. U víceplášťových hodinek bývá tlačítko na čele korunky. Jeho stiskem se otevírá kovové víčko kryjící sklo nad číselníkem a ručkami a majitel hodinek může odečíst čas.

U moderních náramkových hodinek mívá korunka i více funkčních poloh sloužících k nařízení data a kalendářních údajů, druhého časového pásma atd. V poloze řízení ruček se zároveň zastavuje chod stroje a zasunutím korunky třeba podle časového znamení lze chod spustit přesně na sekundu. Protože hřídel korunky prochází pouzdrem, mohou kolem ní do stroje pronikat nečistoty. A tak dnes bývá korunka těsněna. Pro větší či menší stupeň těsnosti je opatřena jedním či více těsnícími pryžovými kroužky. Voděodolné hodinky mívají korunku tzv. „šroubovací“.

Protože mnoho lidí nosí hodinky na ruce v práci, při sportech, při potápění atd., kde hrozí poškození korunky a tím i těsnosti pouzdra a poničení samotného hodinkového stroje, snaží se výrobci hodinek korunku před nárazy chránit. Někdy tím, že ji posunou ze zranitelné pozice u čísla 3 k číslu 4, kde tolik nevyčnívá. Jindy opatřují střední díl pouzdra masivními výčnělky po obou stranách korunky, vyrábí pouzdro excentrické a korunku do něj částečně nebo zcela zapustí, doplní ji krycím mostem, šroubovacím překrytem atd. Aby netlačila do hřbetu ruky nositele hodinek a také proto, aby byla méně zranitelná, bývá někdy umístěna na druhé straně pouzdra – na pozici 9. Naopak u leteckých hodinek se korunka dělala velmi velká, výrazně od pouzdra vyčnívající a hrubě rádlovaná, aby byla dobře ovladatelná i v rukavicích. Stejně jako číselník a dýnko může nést i čelo korunky logo značky hodinek. Někdy je zdobeno kamenem – „kabošonem“. Jen výjimečně se hodinky obejdou bez korunky a ovládají se jinak – například otočným kroužkem kolem číselníku.