zavřít
Rubrika Poradna Publikováno 25.9.2017

Mechanické hodinky

Činnost mechanických hodinek je založena na otáčení soukolí, které pohání ručky nad číselníkem. Zdrojem energie je svinuté pero. Aby se pero nerozvinulo moc rychle a ručky se otáčely správnou rychlostí, má stroj hodinek zařízení zvaná krokoscilátor/regulátor. Síla je z pera uvolňována přerušovaně v dávkách/kvantech a díky tomu vidíme, že sekundová ručka se nepohybuje plynule. Můžeme vypozorovat, že vzdálenost mezi jednotlivými značkami sekund urazí na pětkrát, na osmkrát i na desetkrát (podle typu strojku). Tento přerušovaný pohyb se projevuje i tím, že hodinky slyšíme tikat. Tikání způsobují nárazy zubů krokového kola o palety kotvy, popudného kamene vodítka setrvačky do výřezu vidličky atd.

Princip mechanických hodin je známý, rozvíjí se a zdokonaluje již téměř tisíc let. Přenosné hodiny jako předchůdce kapesních a dnešních náramkových hodinek sestrojil poprvé norimberský hodinář Petr Henlein před půl tisíciletím. Umění vyrábět mechanické hodinky se rozvíjelo jen v technicky nejvyspělejších zemích – v Německu, Anglii, Francii, Švýcarsku a později i třeba v USA, Japonsku a Sovětském svazu. V padesátých letech minulého století se Československo s hodinkami Prim stalo osmou zemí na světě, která v té době toto umění zvládla.

Dnešní mechanické hodinky v sobě nesou tradici a zkušenosti nejlepších hodinářů, kteří půl tisíciletí hledají nejlepší materiály a technická řešení vedoucí k miniaturizaci, zlepšování přesnosti chodu, zvyšování spolehlivosti a prodlužování životnosti svých výrobků. Kvalitní mechanické hodinky nejsou běžným spotřebním zbožím. Jsou nositeli dědictví minulosti a technickým a uměleckým odkazem pro budoucí generace.

Líbil se vám článek?

Nenechávejte si ho jen pro sebe.