Mechanické hodinky

Činnost mechanických hodinek je založena na otáčení soukolí, které pohání ručky nad číselníkem. Zdrojem energie je svinuté pero. Aby se pero nerozvinulo moc rychle a ručky se otáčely správnou rychlostí, má stroj hodinek zařízení zvaná krok a oscilátor/regulátor. Síla je z pera uvolňována přerušovaně v dávkách/kvantech a díky tomu vidíme, že sekundová ručka se nepohybuje plynule. Můžeme vypozorovat, že vzdálenost mezi jednotlivými značkami sekund urazí na pětkrát, na osmkrát i na desetkrát (podle typu strojku). Tento přerušovaný pohyb se projevuje i tím, že hodinky slyšíme tikat. Tikání způsobují nárazy zubů krokového kola o palety kotvy, popudného kamene vodítka setrvačky do výřezu vidličky atd.

Princip mechanických hodin je známý, rozvíjí se a zdokonaluje již téměř tisíc let. Přenosné hodiny jako předchůdce kapesních a dnešních náramkových hodinek sestrojil poprvé norimberský hodinář Petr Henlein před půl tisíciletím. Umění vyrábět mechanické hodinky se rozvíjelo jen v technicky nejvyspělejších zemích – v Německu, Anglii, Francii, Švýcarsku a později i třeba v USA, Japonsku a Sovětském svazu. V padesátých letech minulého století se Československo s hodinkami Prim stalo osmou zemí na světě, která v té době toto umění zvládla.

Dnešní mechanické hodinky v sobě nesou tradici a zkušenosti nejlepších hodinářů, kteří půl tisíciletí hledají nejlepší materiály a technická řešení vedoucí k miniaturizaci, zlepšování přesnosti chodu, zvyšování spolehlivosti a prodlužování životnosti svých výrobků. Kvalitní mechanické hodinky nejsou běžným spotřebním zbožím. Jsou nositeli dědictví minulosti a technickým a uměleckým odkazem pro budoucí generace.