Každé hodinky tvoří tři základní části: číselník, stroj a pouzdro.

Pouzdro plní několik funkcí. Ta základní je chránit zranitelný ukazatel a stroj hodinek před nejrůznějšími vnějšími vlivy a riziky. Dalším úkolem pouzdra je umožnit majiteli nosit hodinky při sobě, nějak si je k sobě připevnit. A zdánlivě na posledním místě je funkce estetická a reprezentativní. Zkušenost však ukazuje, že vzhled hodinek, materiál a provedení pouzdra jsou pro mnoho zákazníků hodinářství tím kritériem, které zásadně ovlivňuje výběr při koupi.

Pouzdro u kapesních hodinek

Ochranná funkce pouzdra má zásadní důležitost. Hodinkový stroj a ukazatel jsou velmi jemné a tím i zranitelné konstrukce. Chod stroje může zastavit i nepatrná nečistota. Proto už kapesní hodinky mívaly zadní víčka perfektně přilícovaná a často dvojitá. Bránilo se tím pronikání prachu i jemných textilních vláken, která při nošení hodinek v kapse u vesty mohla do stroje pronikat. Rozbití skla nad ručkami a číselníkem často bránilo další kovové víčko. Takové kapesní hodinky se pak označovaly jako tříplášťové. A později u hodinek náramkových nároky na ochrannou funkci pouzdra ještě vzrostly. (Zdroj obr.: MANN, H. Portät einer Taschenuhr. Műnchen: Callwey, 1986. ISBN 3 7667 082306)

Pouzdro náramkových hodinek

Je jasné, že na zápěstí ruky jsou hodinky podstatně zranitelnější než v kapse obleku. Kromě nečistot začala stroj hodinek ohrožovat i vlhkost. Hodinky se stávaly dostupnějšími i pro pracující vrstvy obyvatelstva a také se začaly nosit při sportu. Do pouzdra se tak mohla dostat vlhkost nejen při dešti ale i v podobě potu. Následky pro stroj byly zničující, protože pro ocelové součástky je koroze zhoubou. Tak hodinářští výrobci hledali stále dokonalejší způsoby utěsnění. Například Rolex přišel již v meziválečném období s hodinkami Oyster ústřice, které byly těsněné tak dokonale, že se daly nosit i při plavání ve vodě. Dnes je prachu a voděodolnost hodinkových pouzder víceméně běžná. Podle označení pak rozlišujeme různé stupně voděodolnosti – od pouzder jen vlhkuvzdorných po speciální potápěčské přístroje.

Materiály pouzdra

Odolnosti pouzdra proti vlivům vlhkosti i mechanickému namáhání je podřízen výběr materiálu k jeho zhotovení. U kapesních hodinek, které především zpočátku byly výsadou majetnějších lidí, to často bývaly drahé kovy – od levnějšího stříbra po cennější zlato. Později se prosadila alpaka i další levnější slitiny. Hodinky náramkové bývaly velmi často opatřeny pouzdrem ze snadno obrobitelné mosazi kryté tvrdším chromem nebo atraktivnějším a dražším zlatem. Nevýhodou takových pouzder bylo, že se svrchní vrstva po letech nošení prošoupala a nebylo možné ji opravit. Proto u pouzder dnešních kvalitních hodinek převažují masivní materiály bez dalšího povrchového pokovování – nekorodující ocel, titan, drahé kovy, technická keramika. Výjimkou jsou velmi tvrdé a odolné vrstvy moderních povrchů typu PVD či DLC, které do hodinařiny přináší možnost mít hodinkové pouzdro například černé.

Součástí pouzdra je i sklo kryjící ukazatel. Od něj očekáváme perfektní průhlednost a odolnost vůči rozbití a poškrábání.

Popsat pouzdra z hlediska designového a konstrukčního je velmi obšírné. Jak je uvedeno výše, základní rozdíl v této oblasti je dán tím, jak mají být hodinky nošeny – jako kapesní, náramkové, jako přívěšek na řetízku nebo jako brož, v podobě náramku či prstenu. A při podrobnějším náhledu třeba na hodinky náramkové vidíme, že i způsobů upevnění na zápěstí je mnoho – koženým řemínkem se sponou s trnem nebo sponou překlápěcí, článkovým kovovým náramkem nebo pružným tahem, dvojdílným klipsem, páskem textilním, plastovým nebo pryžovým.