Quartz neboli křemen. Nesou-li hodinky nebo hodiny tento nápis, nejedná se o značku. Je to označení systému/funkčního principu, na kterém časomíra pracuje. V těchto elektronických strojcích poháněných elektřinou uloženou v napájecím článku (méně správně v baterii) je nejpřevratnější částí oscilátor založený na stabilních kmitech výbrusu křemene/křemíku.

Především oscilátor/regulátor je tou částí časomír, která je ze všech jejich částí nejvíce zodpovědná za přesnost chodu. Klasickými oscilátory mechanických hodin jsou kyvadlo a setrvačka. Kyvadlové hodiny mohou dosáhnout vynikající přesnosti chodu, ale nedají se použít jako přenosné. Přesnost chodu setrvačkových hodin a hodinek je limitována poměrně nízkou frekvencí, na které setrvačka kmitá. Klasické hodinky Prim pracovaly s 2,5 kmity za sekundu (to je 2,5 Hz), většina dnešních hodinek má 8 kyvů setrvačky za sekundu (4 Hz). Na přesnost jejich chodu působí spousta vlivů, od toho, jestli je hnací pero nataženo naplno nebo dochází, po polohu, v jaké se hodinky právě nachází. Hodiny a hodinky se systémem quartz rozkmitávají svůj křemenný oscilátor zpravidla na 32 768 Hz. Dříve i 4 194 304 Hz. To je nesrovnatelně více než u setrvačkových hodinek, a proto dosahují i nesrovnatelně vyšší přesnosti chodu. Navíc na jejich chod nemá vliv stav nabití napájecího článku natož poloha, v jaké se nachází.

Princip hodin řízených piezoelektrickou krystalovou jednotkou je známý již z meziválečného období. Technologická úroveň elektrotechniky té doby však nedovolovala vyrábět časomíry malé a nenáročné na spotřebu elektrické energie a quartzové hodiny tak byly vyhrazeny pouze vědeckým účelům. Teprve na konci šedesátých let umožnila polovodičová technika vyrábět miniaturní, energeticky nenáročné a velmi přesné křemenné hodiny a hodinky. Právě vysoká přesnost, levná výroba a možnost vyrábět časomíry i zcela elektronické – tedy bez jakýchkoli mechanických pohyblivých součástek a s číslicovým ukazatelem (digitální) – vedly k jejich masovému rozšíření a málem způsobily zánik tradiční mechanické hodinařiny (tzv. quartzová krize v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století).